Cesta ke zdraví - o projektu

Když se řekne zdraví a péče o zdraví, většina lidí si vybaví ministerstvo zdravotnictví, pojišťovny, lékaře a ostatní zdravotníky, ambulance a nemocnice. A přitom je známo, že zdraví se v nemocnicích netvoří, tam se jen s velkým úsilím a za mnoho peněz spravuje to, co se už pokazilo. Zdraví vzniká v rodinách, školách a na pracovištích, všude tam, kde lidé žijí, pracují, odpočívají a stárnou.

Za základní determinanty zdraví se obvykle označuje životní styl, životní prostředí, zdravotnictví a genetický základ. Významné jsou i sociální determinanty zdraví. Není ovšem sporu o tom, že hlavní determinantou zdraví jsou lidé, jako jednotlivci, skupiny i celá společnost, se všemi svými organizacemi, institucemi a veřejnou správou. Důležitá je i kultura a tradice, a zejména hodnoty, kterých si společnost váží a které hodlá bránit a i rozvíjet.

Světová zdravotnická organizace (WHO) v důsledku překotného a nezvladatelného nárůstu nákladů na zdravotnické služby doporučila už v 70. letech minulého století, aby vlády přehodnotily strategii péče o zdraví, aby docenily podporu zdraví, prevenci zdraví a systém základní zdravotní péče. Znamená to klást důraz na determinanty zdraví, pomáhat lidem pochopit jak svoji hodnotu a důstojnost, tak význam svého zdraví, zdraví svých blízkých i zdraví lidí ve společnosti jako celku.

Jedním z důležitých nástrojů i kritérií se v této oblasti v mnoha zemích stala zdravotní gramotnost definovaná jako schopnost lidí rozhodovat pro zdraví v každodenním životě. Zdravotní gramotnost se týká nejen jednotlivců a rodin. Každé rozhodnutí vlády a všech orgánů veřejné správy má ty nebo ony zdravotní důsledky. Když se to podcení a navazující zdravotní nesnáze se stávají předmětem práce nemocnic, jedná se ve svém důsledku o plýtvání vzácnými společenskými zdroji.

V ČR se v poslední době dostalo zdravotnictví na výsluní mediální pozornosti. Živě se diskutuje o platech, úhradách za zdravotnické služby i o veřejných zakázkách. V ústraní zůstává problematika
zdraví a péče o zdraví. A přitom zdraví lidí by mělo být základním východiskem, cílem i kritériem dobré péče o zdraví.

Světová zdravotnická organizace připravila v tomto směru významný dokument Health 21 jako osnovu nově pojaté zdravotní politiky, která staví na zájmu o zdraví a odpovědnosti za zdraví, kterou dokáží přijmout jak jednotlivé společenské struktury, tak jednotlivci, rodiny a další skupiny. Zmíněný dokument byl v ČR rozpracován, schválen vládou a ročně jsou předkládány a na stránkách MZ ČR zveřejňovány zprávy o jeho plnění.

Dosavadní výsledky jsou však stále neuspokojivé. Stačí připomenout, že ve Švédsku mají přes lepší ekonomickou situaci jen poloviční spotřebu alkoholu a cigaret než v ČR a téměř dvojnásobnou spotřebu zeleniny. Takové rozdíly nelze vykompenzovat rozšířením nemocniční péče v ČR. Podcenění zdravotní gramotnosti lidí je velmi nákladné.

I když se výchově ke zdraví na školách věnuje narůstající pozornost, ve společenském kontextu je zdraví nedoceňováno. Je zřejmé, že konkurenční schopnost je do značné míry podmíněna zdravím a
vzděláním lidí. Proto lze doporučit, aby zdravotní gramotnost lidí byla považována za jednu z priorit a její rozvoj byl provázen odpovídajícím zájmem i odpovědností všech společenských struktur.

Potřebujeme zdravotní reformu směřující ke zdraví a rozvíjející lidskou důstojnost, svébytnost i sounáležitost. Zdraví se týká všech a stojí za to, bychom se o ně zajímali a našli i naplnili svůj díl odpovědnosti za své zdraví i za rozvoj zdraví ve společnosti, ve které žijeme.

Dokument WHO Health 21 najdete ZDE.